Daleko od nosítek – “Jubileum Dr. Poola”
Včera volal můj Wojtek a říkal, že se stanu babičkou. Málem jsem spadl ze sluchátka. Ale ptám se toho kluka, jak se to neštěstí stalo. A Wojtuś mi říká, byla to zábava. Vlastně normální věc. Vždy to začíná zábavou. Než se Wojtuś narodil, s Czesławem jsme si také zahráli na doktora. Stáhl své dluhy, lesklý stetoskop I…
Ale to jsem byl příliš daleko od tématu. Okamžitě jsem zavolal Czesława a požádal ho o ruku, že jeho třináctiletý Wojtuś bude mít dítě. Co mi to říká, že je to nemožné, neboť jeho synovi je dvanáct let. Konec světa, s kým žiju, ani neví, jak staré je dítě! A o tohoto vnuka zpočátku ani nestál, právě vypočítané, že pokud je Wojtkovi skutečně třináct let, má již 10. diplom. Jako by to bylo důležité!
Nejhorší, že se naše neštěstí okamžitě rozšířilo po nemocnici. Praktický lékař mě zavolal a dál si z nás dělal legraci. Aby o tom všichni věděli, nařídil pověsit na nemocniční zeď zvětšenou fotografii pachatele. Svědomí, darebák, tam nejsou. Přemýšlel jsem, že budu muset říct dítěti, aby se svléklo a vyfotografovalo ho, co má v kalhotkách!
Ale pak jsem zavolal Wojtuśovi a ujistil se, co udělal tomuto příteli, když se bavil, že horšího už to nebude. A on mi řekl, že ji stáhl za cop. Málem mi spadl kámen z ledvin (i když někteří říkají "od srdce", i když to asi nemá smysl, protože víš, kameny jsou na ledvinách, więc niby dlaczego mają z serca spadać?). Ale Basia vyvolala mé pochybnosti, že se to sotva pozná, kde ji přitáhl za cop. Nevadí, chrochtat, že jsem se vyhnul hanbě.
Czesław se z toho ale nevyhnul. Příliš se chlubil svou desetiletou promocí. No, Lubicz musel něco cítit a tento diplom se zase musel zvětšit a pověsit na zeď. Pak si Nowak všiml partnerství s Kidlerem, že s tímto českým diplomem není něco v pořádku. Cítil jsem to už před deseti lety, protože prý chodil na kurzy a já mu v kapse našel podvazky!