Nejčastěji kradené umělecké dílo.

Nejčastěji kradené umělecké dílo.

Ž 1432 rok vlámský malíř Jan van Eyck – s pomocí svého bratra Huberta – dokončil své mistrovské dílo, Klanění mystickému Beránkovi, který byl později vystaven v katedrále sv.. Bavo v Gentu, v Belgii. Je to obrovská práce – s rozměry cca 14,5 na 11,5 chodidla (4,4 na 3,5 metrů) a vážící více než dvě tuny – obsahuje 12 vnitřní panely, které prezentují, až do nejjemnějších detailů a zářivých barev, různé postavy a biblické události. Považováno za jedno z nejdůležitějších uměleckých děl v historii, Gentský oltář (jak je dobře známo) byl “první velká olejomalba” a znamenal přechod od středověkého umění k renesanci. bohužel, podle historiků, má také neblahé rozlišení bytí nejčastěji kradené umělecké dílo – bylo sedmkrát ukradeno.

Jeden z nejzajímavějších – nebo nejméně zajímavé – momenty v historii oltáře jsou pokusem jej ukrást a spálit kalvinisty 1566 rok, během vlny obrazoborectví. Strážci tento plán naštěstí zmařili, skrývání práce. Ž 1794 r. Napoleonská vojska ukradla čtyři panely, který šel do Louvru. Po Napoleonově porážce v bitvě u Waterloo (1815), Louis XVIII byl obnoven na trůn, a díky Gentu, který mu poskytl útočiště dříve, ukradená díla vrátil. Ž 1816 Toho roku údajně farář z gentské katedrály ukradl křídlové panely obchodníkovi s uměním; některé zprávy však říkají, že tyto panely byly neúplné. Zda, ať už byly získány legálně nebo nelegálně, nakonec skončili v berlínském muzeu. Podmínka Versailleské smlouvy (1919) došlo však k návratu všech panelů do Gentu.

Ž 1934 rok vlevo dole panel – zobrazující spravedlivé soudce – bylo ukradeno a bylo požadováno výkupné. Pachatelé později vrátili obraz sv.. Jana Křtitele, který byl na zadní straně panelu. Samotný panel však nebyl nikdy vrácen, a krádež stále intrikuje strážce zákona a amatérské detektivy.

Za druhé světové války přišli na řadu Němci. Adolf Hitler i Hermann Göring toto umělecké dílo zoufale chtěli. Atrakce, podle některých, podle Versailleské smlouvy byla touha napravit její neoprávněný obrat. Jiní ale spekulují, že Hitler věřil, že dílo bylo zakódovanou mapou ztracených křesťanských relikvií, který by jí poskytoval nadpřirozené síly, kdo je měl. Ať už je příčina jakákoli, Hitlerovy síly oltář nakonec našly, který byl na cestě do Vatikánu do úschovy. Němci ukryli oltář v Gentu v solném dole spolu s dalšími ukradenými pracemi, a bylo blízko zničení, aby byli zachráněni Památkáři (pobočka armády Spojených států, jehož úkolem je zachránit umění ukradené Němci) a další.